Já jsem právo, já sem řád
a sedm zubů je akorát.
Tebe, osmo, trhnu ven,
byť by kosti zbyl střípek jen.

Tak vrtám, drtím, jehlou bodám,
seč tě osmičko nevyndám.

Milostnou pěji báseň,
vždy když rozříznu dáseň.
A vždy když pak vrtám kost,
jak vážený se cítím host.

Tak vrtám, drtím, jehlou bodám,
seč tě osmičko nevyndám.

Vrcholem této lásky,
je drtit tě na kousky.
Přiznám: rudnou má líčka,
když do akce přijde lžička.

Tak vrtám, drtím, jehlou bodám,
seč tě osmičko nevyndám.

Dravý červený potok,
jen kaše po celý rok,
otok velký jako míč,
stojí za to dát tě pryč.

Tak vrtám, drtím, jehlou bodám,
seč tě osmičko nevyndám.

Jen první krok mi krev pění,
pacient pak můj um necení,
tento krok je anestezie.
Trocha bolesti nezabije.