Pondělí ráno, čekárna plná.
Nespraví náladu káva z automatu.
Sestra mi dává papíry z pátku,
ať vím, co čeká na ranní směnu.

Hned první případ, zoufalství stoupá,
problémy jasné, příčina žádná.
Zkoumáš to shora, zkoumáš to zdola,
nakonec řešíš kam poslat jinam.

Čekárna plná, stejně jak hlava,
nespraví náladu káva z automatu.
Sestra ti dává štosy, co přišly.
Že jsi ten chytrý, co ví si rady.

Zoufalství stále, nevíš si rady,
odběry, sono, ERP, scinti,
nic nedá radu, nikde nic není,
ty ale víš, že průšvih se blíží.

Čekárna prázdná, stejně jak hlava.
Nespraví náladu káva z automatu.
Sestra už není, večer se stmívá.
I primář zmizel, ani se neptal.

Že prý jsi lékař, ti všechno vědí,
alespoň tomu, lid prostý věří.
Kdyby jen věděl, jak ve tmě tápeš...
Kazuistika, která by radu dala...

Čekárna není, už bloudíš nocí.
Nespraví náladu káva z automatu.
Snad v noci přijde ten nápad,
jak přinést pomoc, objevit pudla.

Když rady končí, zbývá jen víra.
Nehledej radu v lógru z automatu.