Časy dětských snů jsou pryč, je to pech,
připomíná mi co půlrok můj dech.
Astma je sic’ slabší, než kdy bylo.
Vyšetření však krásu ztratilo.

Když brávali mě ještě v náručí,
s delfínem skákala jsem obručí.
Teď už jen pozoruji nudný graf
jednotvárnější než studium práv.

K sestřičce dýchnout si pojď.
To pozvání tak sladké je.
Ale jako v bouři loď
Troskotají mé naděje…

Že to bude, jak má být.
Všechno stejné jako dřív,
kdy to fungovalo líp.
O tom můžu jenom snít.
Jenom snít…

Ač prasátek moc líto bylo mi,
bavilo mě sfoukávat jim domy.
Mnohem více než ta statistika,
co z displeje teď na mě vždy bliká.

Když tehdá bylo vyšetření hladké,
odměnily mě za něj mlsky sladké.
Teď jen slyším lhostejné: “Tak padej
a pamatuj za půl roku, mladej.”

K sestřičce dýchnout si pojď.
To pozvání tak sladké je.
Ale jako v bouři loď
Troskotají mé naděje…

Že to bude, jak má být.
Všechno stejné jako dřív,
kdy to fungovalo líp.
O tom můžu jenom snít.
Jenom snít…

A hlavně nezapomenout náústek a kolíček na nos.